úterý 14. srpna 2012

Den pátý (14. 7. 2012) - návrat do Baru



horská vesnička Tudemili
V pět ráno vyrážíme na cestu, pomocí GPSky se vracíme k poslední značce a pokračujeme dál po červené. Cesta není vůbec vyšlapaná, hledání každé další značky v hustém porostu nám zabere dlouhé minuty. Nakonec vede nás nad skalní sráz, odkud je v dálce vidět “naše” silnice. Vidina silnice nám dává naději, že vše nakonec dobře dopadne, 500 metrů pod námi však nevypadá přívětivě. Přesto se pouštíme do sestupu skalnatým srázem, dokonce se zdá, že zde dřív bývala cesta, nyní je však úplně zarostlá (zejména v horní části). Ten jeden kilometr na mapě nám trvá sejít asi 2 hodiny, nakonec ale končíme ve vesničce Tudemili, kde si dokonce u napajedla pro místní oslíky nabíráme tolik vytouženou vodu. Pro sichr si do ní kápneme tři kapky Certisilu jako desinfekci. V horské vesničce (kde nechybí vedle polorozpadlého statku bělostná měšita) začneme opět stopovat.
horská vesnička Tudemili
První přijíždí starší červený vrak, řidič bez mrknutí oka projíždí kolem a my si říkáme co mu je, že nezastavil, protože to je, a obzvlášť v horách, nezvyklé. Zpoza zatáčky je ale ale slyšet zběsilé couvání a týpek už na nás mává, ať naskočíme. Může mu být tak 18, do zatáček to krosí v protisměru a nohy z plynu sundává jen vzácně (kdyby fungovala palubní deska, bylo by na ní tak 80 km/h). Černohorci jsou zvyklí do nepřehledných zatáček troubit. Existuje zde
jednoduché pravidlo: kdo víc troubí, má přednost a dává jednoznačně najevo, že prostě jede! Podobně to funguje i ve městech na křižovatce. Bezpečnostní pásy jsem u nikoho zapnuté neviděl. Na druhou stranu jsme se nesetkali ani s jedinou nehodou.

Týpek nás vysazuje v centru Baru. S pocitem, že jsme konečně doma, na nás pomalu dopadá únava z probdělé noci. Zastavíme se pro něco k jídlu v obchodním domě, který svým tvarem připomíná prototyp kosmické lodi. U Danici dospáváme deficit a vzájemně si slibujeme, že zbytek dovolené strávíme (jako nefalšovaní Češi) poleháváním na pláži. Hned odpoledne naše předsevzetí plníme a vyrážíme na vzdálenější pláž, kde z moře trčí malé útesy a zpod hladiny se smějí ježovky.

Žádné komentáře:

Okomentovat