Dopoledne míříme směr “plaža”. Nejdeme ani daleko, zapadneme mezi hordy opalujících se vorvaňů hned kousek od našeho domu. Moře není nejčistší, ale naštěstí v něm neplave ani tuna odpadků. Teplota ve stínu se stále pohybuje kolem 40°C, takže svlažení ve vodě přijde vhod.
Cestou z pláže nás napadne, že by bylo záhodno, abychom se přihlásili na zdejší policejní stanici, jak údajně vyžaduje místní zákon
(Přihlašovací povinnost musí splnit každý cizinec s krátkodobým pobytem do 90 dnů, a to do 24 hodin od vstupu na území Černé Hory, pokud má v úmyslu v tom místě překročit tři pobytové dny. Současně je cizinec povinen splnit před odjezdem odhlašovací povinnost. V praxi to znamená, že přihlásí svůj pobyt na oddělení policie, příslušném podle místa krátkodobého pobytu, kde předá policistovi k registraci a podpisu vyplněnou tzv. bílou kartu /Prijava boravišta/). Nebyli jsme si ale tímto postupem jisti, a tak jsme se raději zeptali naší paní domácí Danici. Ta nám poradila, abychom zašli do nedaleké turistické kanceláře, že i tam nám vydají dotazovanou bílou kartu. Stále jsme si nebyli jisti, jestli to není jen taková formalita a buzerace. Ale vzhledem k tomu, že jsme lidé poctiví a také jsme nechtěli riskovat případné problémy při opouštění země, šli jsme se dobrovolně nabonzovat. V turistické kanceláři jsme se nejprve zeptali na cenu kartice a paní řekla 70 centů. Podali jsme jí proto vesele občanky, přiznali 11 dní pobytu a ona nám po pěti minutách (až si v klidu dopsala SMS) napočítala celkovou cenu 16,80 € (70 centů za každý den). Vytřeštili jsme na ní oči, ale nakonec nezbývalo než zaplatit. Koneckonců naše doklady byly už na stole a registrovány. Aspoň jsme si to předplatili na celý pobyt.
 |
| místní autobus |
Poté se vydáváme na autobusák, abychom se přepravili do města Ulcinj na albánských hranicích, kde žije albánská (tudíž muslimská) většina a město je plné islámských mešit. Cesta autobusem probíhá překvapivě standardně. V průměru kouří při řízení tak jeden z pěti řidičů a pro nás přijíždí zrovna nekuřák a jen s patnáctiminutovým zpožděním, takže všelijaké zvěsti o Balkánu se nenaplňují. Místo klimatizace za jízdy dobře poslouží otevřené dveře, které řidič nakonec v polovině cesty ohleduplně zavírá, protože autobusem divoce pobíhají tři malé děti, které jejich matka moc nehlídá.
 |
| minaret |
Po příjezdu do Ulcinje se snažíme na autobusáku zjistit nějaký jízdní řád, abychom se mohli večer dostat zpět do Baru. Překvapivě žádný nenalézáme, ptáme se paní za okýnkem, ale ani ta k našemu úžasu moc neví. Potom naštěstí zpruzeně vytahuje ze stolu kus chytrého papíru psaného ručně, podle kterého funguje nejspíš celé nádraží. Opisuje nám z něj tři spoje, kterými se údajně dostaneme zpět. Bohužel poslední spoj jede už za dvě hodiny
‒ v 8 večer, takže urychleně vyrážíme do 3 km vzdáleného centra na rychloprohlídku. Podle Google Maps směřujeme neomylně do čtvrti Stari Grad, což je označení pro historické centrum (čtvrtě stejného názvu se nacházejí snad ve všech městech na pobřeží). Záhy se dává do deště, což atmosféře při průchodu předměstím moc nepřidá. Kvůli časové tísni se řídíme výhradně GPSkou, to se ale ukazuje jako ne moc šťastné rozhodnutí. Existují situace, kdy se kopírování nejkratší trasy podle GPSky nevyplácí a je lepší jít oklikou přes hlavní třídu. To platí zejména v případě, kdy nejkratší cesta vede přes cikánský slum. Po cestě potkáváme několik mešit, v průvodci tolik opěvovaných, které nás zaujmou jen z jednoho prostého důvodu, a to, že je v Čechách (alespoň zatím) moc nemáme. Jinak se totiž jedná o obyčejné domy s vysokou bílou špičatou věžičkou bez jakýchkoliv dalších ozdob. I muezzina na věži nahradily ampliony, které známe spíš z českých nádraží.
 |
| uličky Starého gradu v Ulcinj |
Po hlavní třídě směřujeme směrem k moři, na konci ulice uhýbáme doprava a přicházíme k bráně opevnění Starého gradu. Uvnitř nás čeká spleť úzkých uliček, restaurací, ale i obytných budov. Část budov je stále v rekonstrukci po zemětřesení v roce 1979 (zemětřesení o síle 7 stupňů Richterovy škály zničilo mnoho černohorských historických památek a nejvíce právě historické centrum Ulcinj). Z vyvýšeného místa se otevírá výhled na celý záliv, orámovaný malou pláží, která dříve sloužila jako útočiště pirátských lodí. Na pláží samozřejmě nemůže chybět ani další mešita. Uděláme několik fotek, a pak už jen poklusem vyrážíme zpět na autobusák.
 |
| Mala plaža, Ulcinj |
 |
| a další mešita... |
Žádné komentáře:
Okomentovat